jatkum

Byl pozdní večer, ale srpen, takže Mácha s tim neměl nic společnýho. Sedíme s bráchou před televizorem a čumíme na film.

Na nějakou strašnou pecku, jak to tak poslední dobou bejvá. Máme prostě smůlu na výběr filmů. Nedávno jsme se koukali na „The Happening", což bylo důvtipně přeloženo jako jako „Stalo se", a to nejspíš tou stejnou bandou idiotů, kterou zaměstnávají všichni distributoři filmů v ČR. Dobrou práci tahle banda odvedla třeba přeložením názvu filmu „Cloverfield". To totiž česky znamená „Monstrum". „The Happening" byla nuda-hrůza, bylo to o tom, že se rostliny nasraly na lidi a rozhodly zbavit se jich tak, že na ně budou vypouštět toxin, kterej je donutí spáchat sebevraždu, a to navíc tak, že dost lačně. Film měl tenhle námět, ale bohužel už neměl děj a pointu. Pak jsme si ještě spravili chuť filmem „Poslední plavky". Je to komedie. Tedy dle tvůrců, jinak je to spíš parodie parodie, kde Čtvrtníček paroduje sám sebe. Drnda. Divný je, že se film nejmenoval „Útok monstrsumce". Slovo monstrsumec jsem si nevymyslel já, ale scénaristi. To jen aby bylo jasno.

Když v tom se najednou ozvou dvě opravdu hlasitý rány a já se koukám, jestli mám rozbitý jedno nebo dvě okna. Jelikož máme gauč hned vedle okna, docela nás to nadzvedlo. Co to kurva je?! Jdu na balkón, koukam po okolí, nikdo nikde, přece jenom už je k půlnoci. Prohlížim si okna a jsou v pohodě, akorát malý škrábnutí na jednom z nich.

Asi ožralý studenti, co přijeli tramvají z hospody, si zaházeli šutrama. Dementi.

Pecka skončila, myslim že to byl film „Cassandra's Dream", kterej někdo přeložil jako „Kasandřin sen" (banda idiotů měla asi dovolenou). Bylo to takový tuhý antický drama v americkym podání, navíc s postavama, který nejspíš utekly Dostojevskýmu z psacího stolu. Šel jsem se provětrat ven na balkón s cigárem v ruce.

Zapálim si a najednou mi před obličejem zaznělo SVISSST a o zlomek sekundy na to se zase ozvala hlasitá rána do okna. Zapadl jsem za výklenek zdi, kterej je po obou stranách našeho balkónu. Vykukuju jen tak na půl xichtu zpoza rohu výklenku, prohlížim si okolí a říkám si „Kurva tak to teda nebyl žádnej šutr!" – nikde nikdo, před barákem akorát stromy a křoví, ale projektily lítaly spíš odněkud ze shora...

Snažím se marně vzpomenout na název filmu Wima Wenderse, ve kterym vláda střílí nepohodlný lidi odněkud ze satelitu či co to bylo. Po další ráně se rychle přesouvám do pokoje a zhasínám světlo. Co to doprdele má bejt?! Půlnoční sniper na Petřinách?!

Chtěl jsem umocnit tuhle chvíli moderním slovníkem a napsat OMG WTF, ale neudělám to, na tyhle výrazy jsme moc starý, že jo. Místo toho Vám povím, co jsem našel druhej den za světla na balkóně – diabolky. Dvě z pěti zůstaly na balkóně.

No rád bych dostal do ruky tohodle kreténa, kterej se baví po nocích střílenim po lidech vzduchovkou s optikou. Vim přesně co bych mu udělal. Jelikož jsem ho ale v ruce neměl, zavolal jsem fízly, protože chci koukat na svět oběma očima.

Přijeli dva týpci v uniformách, usmívali se jak Křemílek s Vochomůrkou, ne fakt, úsměv od ucha k uchu jak od Smetany, a Křemílek, to byl ten větší (asi 170 cm), povídá: „Jó pane, to jste dneska už asi sedmej, trafikářka to dostala dneska do zadku a dokonce za bílýho dne." Přesunuli se na balkón a čumí okolo: „Hm hele to fakt bude ten věžák naproti, a odsud neni vidět na spodní patra." Pak prej že díky za zavolání, děkujeme za důvěru, či co to, a zas se šli obouvat do předsíně. Na mojí otázku, jestli nechtějí diabolky jako důkazní materiál nebo na expertízu, mi odpověděli, že se moc koukám na seriály. OMG WTF?! No, je teda fakt, že jsem pravidelně sledoval případy hochů z CI5...

Druhej den mě prej kluci z pařezový chaloupky přišli navštívit, ale bohužel někdy v poledne a nenapadlo je, že bych mohl  bejt v práci. Nechali mi vzkaz u sousedky, ať se jim ozvu na služebnu. Tak jsem se jim ozval na služebnu, ale nikdo tam nic nevěděl, tak jsem jim nechal vzkaz, ať se mi ozvou na mobil. Neozvali se. Asi už dopadli pachatele. No... nebo to spíš odložili.

Pár dní jsem si prohlížel věžák naproti dalekohledem (zevnitř z obýváku), ale žádnej podezřelej parchant v maskáčovejch hadrech s pomalovanym xichtem a velkym okem v puškohledu nebyl vidět. Asi budu chodit kouřit ve slunčních brejlích. A nejspíš si doma nějakou dobu na balkóně zapálim jenom zřídka.

linkuj.cz vybrali.sme.sk