jatkum

Již delší dobu si chcem pořídit BBQ alias bárbekjů, prostě grill, abychom se nemuseli za každym prvotřídnim stejkem vláčet na pláž či do parku (kde, jak jsem již psal, jsou BBQ k dispozici, většinou i zadara, ale ne vždycky je hezky a chuť někam vyrazit). Postupem času se ze mne stal sečtělý odborník a hravě bych znalostmi strčil do kapsy půlku šop-asistentů v BBQ obchodech. Nakonec jsem se rozhodl koupit 2-burner (bbq se dvěma hořákama) a podvozkem se skřínkou. Něco jako tohle . Teď si jen počkat na nějakou tu slevu, protože víc jak 300 babek se mi za to dát nechtělo...

To si takhle jednou jen tak pro radost a pro prachy vyrazíme zastěhovat. Nějaká náctiletá tlustoslečna si zaplatila pár stovek za převoz věcí hnusnějších, než by se dalo najít na ulici, aniž jí došlo, že by si za těch pár zelenejch koupila víc a lepší. Není v tom sama. Ani v tý blbosti, ani v tý závažný situaci (morbidní obezita). A ještě se ptá, jestli jí svezem. Zadívám se současně s ní na prostřední polosedačku v kabině a pak na ní, a jelikož stále čeká na odpověď, sděluji jí zamítnutí žádosti o převoz nadměrného nákladu s vysvětlením, že bychom potřebovali před i za námi doprovodné vozidlo s majáčkem. Tedy to mi jen letí hlavou a doufám, že je mi to i na očích vidět, protože v rámci slušnosti zamítám její žádost bez udání důvodu. S kolegou Davidem konstatujem, že si dnes můžeme vyplnit modré okénko, neboť to, že odvezem z města tuhle hromadu sulcu, je mimořádně dobrý skutek.

Dorazíme do nějaké vesnice, stále ještě spadající pod název Sydney, asi o padesát kilometrů dál, a dům, který stojí v místě adresy doručení, je na první pohled neobydlený už několik let. Okna jsou zabedněná, všechno hnije, tleje a rozpadá se. Hrošík ještě nedorazil, ani se není čemu divit, ten taxík stejně asi musí jet celou cestu na jedničku... Za chvíli ale trpělivost vyprchá a tak zkusíme obejít tu opuštěnou barabiznu a jen tak bezděčně zazvoním. A... pohne se záclona. Za pár minut se otevřou dveře a vyvalí se smrad a padesátiletej týpek v trenkách a tričku se zaschlou kačenou. Něco mumlá a je dost zmatenej. „Mám tu v autě pár věcí, víš o tom něco?", ptám se a týpek mumlá dál a opakovaně odpovídá otázkou „Kde je Sandy? Je tu někde Sandy?!" Dávám si to dohromady a říkám si, že tohle množství informací mi stačí. Uklidňuji ho tedy, že Sandy už se řítí taxíkem a ať se o ní nestrachuje, že už je to VELKÁ holka. Naházíme mu ten bordel co nejblíž za dveře a zjišťujem, že jsme se setkali s umělcem. Všude obrazy, pomalovaný i zdi, sestava bubnů a další hudební i nehudební nástroje se válí po zemi. Malůvky jsou sice na úrovni desetiletýho dítěte, ale jestli se k tomu jednou dostane šikovnej galerista, nasadí na to astronomický ceny a plno pitomců, co se považují za znalce a visionáře, mu za to zaplatí a ještě z toho budou mít dobrý pocit a po pár letech salónních keců a zcestných a zaplacených kritik to možná prodají i se ziskem.

Ze zamyšlění mě vytrhne dusot za mými zády. Sandy právě docupitala z taxíku k otci a zdraví se s ním. Zatímco ji jdu zkasírovat, David odbíhá do parku, protože z pochopitelných důvodů se mu nechce na záchod v domě bláznivého špindíry (v budoucnosti bude tento termín jistě galeristou zaměněn za daleko atraktivnější „bohém"). Mno nic. Hurá na oběd. David přichází z parku a říká mi, že pro mě má nějaký docela dobrý BBQ. Jdu se tedy kouknout a očekávám zrezivělou a v omastku obalenou věc ve tvaru grilu. Mám zhruba představu, co vyhazujou na ulici lidi v bohatých čtvrtích, a proto si v týhle prdeli žádný iluze nedělám. Odklidíme větev, nebo tedy spíš malej stromek, kterej slouží jako maskování a stojí tam sice špinavý, ale na první pohled zřídka použitý, BBQ olbřímích rozměrů. Je to 5-burner se sideburnerem. Rozhlížím se a má teda pravdu, škoda ho tam nechat... V tom ale přichází dva týpci, jeden vysokej a minimálně zkouřenej, druhej malej a s dofialova potlučenym ksichtem, a prej „Co je co chcete?!" „To BBQ je vaše?", ptám se víceméně řečnicky. Tak s jejich doprovodem odcházíme a ten potlučenej jen tak na půl huby říká:"Chceš koupit?!" „Ne dík", tlemim se, ale jak se tak usadim za volantem a letí mi to hlavou, tak se mi názor na věc obrátí o 360 a jdu k domku, ve kterym zjevy zmizely. Jen co se přiblížim k plotu, už ke mě pospíchá ten vysokej a zas „Co je co se děje?!". „Kolik za něj chceš?" ptám se a on že prej se musí poradit. Za chvíli je zpátky s výsledkem „400". Na pozadí vybíhá z baráku nějakej nahej týpek zabalenej jenom do prostěradla, na první pohled víc než zkouřenej, a křičí něco o „minimálně nekolika stovkách" a o tom, jak moc to stojí nový. Tak se směju, napůl tomu mumraji, ale směrem k vysokýmu týpkovi, kterej hned zareaguje: „Tak teda 350!" „Za to můžu mít nový z Bunningsu (podobnej shit jako OBI), dam ti stopade", říkám mu, což jednak úplne psychicky složí naháče, kterej se skoro hroutí v hysterickym záchvatu a je tedy z akustických důvodů zatažen nějakými (nově se na scéně objevivšími) dvěma děvčaty zpět do domu. Vysokej týpek se kroutí a chrlí na mě monolog o dvěstěpadesáti. Přidává se malej potlučenej, kterej radí vysokýmu, ať se na mě vysere. Ten mu ale vysvětluje, že lepší nějaký prachy, než žádný. K tomu přitakávám a přidávám vysvětlení, že v Bunningsu si můžu za 250 koupit nový (sice strašně hrozný, ale kdo by se o tom zmiňoval...). Tak ten potlučenej teda padá na 200 a že mi teda sežene do hodiny bombu (s plynem). „Tak na to nemam čas, ale teda bez tý bomby dam stopade!", sděluji jim své chytré řešení situace, aniž by jim pořádně docházelo, že už jsem to jednou nabízel.

Nakládáme BBQ do auta a ani se moc nenechávám otrávit myšlenkou, že není ani trochu jistý, že jsem ho zaplatil jeho majitelům. Ale hů kérs, že jo...

Po odpoledni stráveném v gumových rukavicích, máme na balkóně pěkný bárbekjů! Jů!

Ten roštík nad plotnou a roštama je na rozpejkání houstiček. Pod roštama jsou lávový kameny, který odpařujou odkapávající šťávu z masa a dodaj tim stejku chuť. Ten černej pruh přes celý víko je okno, kterym se dá maso hlídat, aniž by ček ztratil teplotu otvíránim víka. Bárbekjůování je jedna z mála věcí, kterou musim Ozíkům pochválit. V tom jsou odborníci, to se jim musí nechat. My se teď budem pilně učit ☺

Sice zabere třetinu balkónu, ale jak se na něm pěkně griluje! Následující fotografie je ze špičkové telešopingové dílny Horsta Fuchse:

Po dvou měsících bárbekjůování se nám přiblížily Vánoce. Že bysme si obárbekjůovali i vánoční rybu? Tuhle otázku za mě řeší bližící se dovolená na Zélandu a tím pádem zvýšená spotřeba bankovek. Aukce na eBayi skončila ve středu, a v neděli, na Štědrej den, přijel manžel a syn Chevbits a odvezli si grill pod stromeček. Takže ryba i prase šly klasicky do trojobalu. A já zas budu vyhlížet nějakou slevu, abych pořídil ten 2-burner.



A na závěr ještě jedna krajinka, jak by jí nejlíp nafotil Ozík:

linkuj.cz vybrali.sme.sk