jatkum

Sedmého dne sestoupil Bůh na zemi a pravil: "Vstávat, lenoši, čeká vás dlouhý den!" I vstali lenoši rozespalí a jali se po Stuart Highway v severní stranu uháněti.

Však Ďábel, spatřiv lenochy řítit se rychlostí neskutečnou, zlomyslností zatetelil se a mocně zaklel: "Povstaňte z hlubin, čerti jurodiví, i v kuličky zběsile hrejte, jak libo vám! Lenochy, pouští jedoucí sem, potřeba zastaviti jest!"

Tak čertů horda v poušti zjeví se, ni chvíli nelení a ihned obují se v hru s chutí pekelnou. A kterak lenoši uhánějí a dálka jejich cesty krácena jest, cvrnkají ti čerti potměšilí více a se zlostí nevídanou, až jisker hejna po okolí tančí a kuličky do šíře v krajinu valí se.

Přec plán ďábelský podařil se a lenoši svůj kočár zastavili a dlouhou dobu zdrželi se v místě prapodivném, kde odehrál se čertí rej. V místě, kde kuličky rozkutálely se. V místě, kde Ďáblův nohsled dlí, netrpělivě vyčkávajíc své hry pokračování.

Ačkoliv jsme dnes chtěli dojet o pár set kilometrů dál, nezadařilo se, panč jsme se zapekli u Devil's Marbles a tak jsme zůstali na noc v roadhousu v Renner Springs. A dobře tomu tak, protože při obhlídce kempu jsem objevil zhasnutej bazén dvacítku[!], v kterym se nikdo nekoupal a správce na mě nechápavě zíral, proč se ptám, jestli je v provozu nebo je něco špatně. A rozsvítil. Po celym tom dlouhym horkym dni se nám dlooouho nechtělo ven. Ale jelikož v obou neosvětlených rozích čekalo na suchu několik malých žlutozelených žabek až zhasnem, nakonec jsme tedy vylezli, aby přišla řada i na ostatní. To je přece slušnost. Navíc se nám chladilo červený a to se nesmí přehnat. Byla jasná noc a na obloze hvězd víc než by se vešlo a asi proto každou chvilku nějaká spadla.

Dalšího dne jsme se zastavili v Daly Waters, kde je věhlasná hospoda, ve který se nalejvá už sto let, což je na zdejší poměry rekordní doba. Maj tam na stěnách sbírku spodního prádla, vizitek a osobních dokladů, mincí a bankovek (včetně českých) a plno jinýho bordelu. A hlavně, měli tam půllitry s uchem! Nevídané. Vzhledem k faktu, že ve 40-ti stupňovym vedru udělají dvě rychlý piva s uchem s člověkem zázraky, došlo ke střídání řidičů a cesta dále ubíhala velice vesele. Hlavně na místě spolujezdce.

Pak jsme jen kousek popojeli do Mataranka, kde je 34 stupňů teplý termální pramen Rainbow Spring a o kousek dál jsou vybudované takové malé lázně uprostřed palmového lesa. Tam nešlo nezůstat. A když nám přišli dělat nechtěnou společnost další lidi, popojeli jsme o kousek dál k Bitter Springs, kde se člověk naloží do průzračného potoka, asi 2m hlubokého a stejně širokého a může se nechat unášet asi 200m proudem. Sice paráda nad parády, ale přece jenom když je člověk sám v lese a pomoc předaleko, obavy Evropana ze sladkovodních krokodýlů, kteří jsou víceméně neškodní, panč maj malý držtičky, trochu zesílí a tak jsme se po jedné jízdě zase přesunuli do bazénu v Mataranka, kde tou dobou stejně už nikdo nebyl.

Večer přišli žebrat tři klokani, tak jsme jim dali trochu olezlý mrkve, přece jenom byli blíž než odpadkovej koš... Následujícího dne jsme se vydali na cestu poměrně brzy a asi jeden z těch klokanů, nejspíš ten nejstarší, co už měl trochu vychování, nám chtěl ještě stihnout poděkovat. Ale asi zaspal a tak si nám musel nadběhnout a skočil nám poděkovat až na silnici. Stihnul jsem v tý devadesátce alespoň trochu zareagovat, ale stejně nám, nevděčník, pomuchlal espézetku. Píšou o tom už i bloggeři :) Vyběhl jsem z auta a ten neplecha se ještě kutálel, asi chtěl pobavit a ukázat pár nacvičených kousků jako je například válení sudů. Aspoň že nepomuchlal plechy nebo neurval vejfuk, výtečník...

Doplnili jsme zásoby v Katherine a jeli do Nitmiluk NP, kde maj pěknou rokli Katherine Gorge (s opravdovou tekoucí řekou) a zažili pohádkový koupání v Edith Falls, asi desetimetrových vodopádech s jezírkem pod nimi. Jelikož jsme se vybavili moudrými knihami, měli jsme v plánu zůstat na noc v Pine Creek, což je historické městečko, které vyrostlo s rozvojem těžby zlata. Jenže opět se nám potvrdilo, že "historic building" a "old church" se do češtiny překládá shodně jako "barabizna z vlnitýho plechu" a tak jsme popojeli do Mary River roadhouse, který je na hranici Kakadu NP.

Kakadu NP má přehnanou pověst a spíš než krás pro turisty je tam víc pohody pro zviřátka a rostlinky, víme? Stačil nám jedinej den, aby jsme viděli všechno, co stojí za to. Yellow Water bylo prima přehlídkou zviřátek a rostlinek, Nourlangie Rock zase přehlídkou primitivních malůvek na skále dávných Aboriginců, přičemž skála samotná byla o mnoho zajímavější nežli její výtvarný kabát. Obešli jsme si několik billabongů (záplavových jezírek) a Jabiru, což je hlavní městečko parku. Chvíli jsme ještě strávili nevěřícným zíráním na obrovské ptáky, kteří se procházeli jedním billabongem, a o kterých jsme se později dočetli, že se jim říká brolga a je to australskej jeřáb. Trošku zklamaní jsme opustili Kakadu a s nohou na podlaze dojeli do Darwinu. Tam jsme se celkem bez problémů shodli na tom, že nejlepší kempy jsou ty s velkym bazénem a vířivkou a vzpomněli si na jednu písničku od R.E.M.

Ráno jsme měli v plánu si přivstat, abychom stihli dopolední plavbu po Adelaide River, ale nakonec jsme si přivstali ještě víc a šli si ještě trochu namasírovat záda vodními tryskami. Dopolední plavbu jsme stihli a byl to teda zajímavej zážitek. Chlapík si zavěsil na klacek s provazem asi dvoukilovej kousek prasete a začal s nim mávat nad vodou. Za chvíli připlaval první krokouš a chlapík mu s tim žvancem uhejbal vejš a vejš, až krokouš vyskočil po ocas z vody. Tak proto se všude doporučuje jako bezpečná vzdálenost od vody sedm metrů... Přišel si zobnout i největší krokouš tamního úseku řeky, 6.5metru a 750kilo, což už je celkem dost velká svině. Nechtěl bych, aby mi takováhle obluda někde zkazila požitek z plavání. Loď Adelaide River Queen byla skvěle udělaná, nahoře moh čék bejt přímo u chlápka s prutem a užít si kroužení skalních a mořských orlů, kteří se snažili přiživit a sebrat chlapíkovi maso z prutu, nebo jít dolů do klimatizovaný první paluby a zpoza skla čumět na krokouše z bezprostřední vzdálenosti. Šek bych se na to zfleku mrknout znovu.

Kousek od řeky byla nádrž Fogg Dam, která se tak trochu nepovedla a když porád nedokázala udržet vodu, tak z toho udělali ptačí rezervaci. Takže všechno špatný pro něco dobrý. Nemůžu nezmínit, že jsme ani nemuseli vylejzat do poledního vedra, protože se smělo autem na hráz a přece jen se s klimatizací funící do ksiftu pozoruje ta příroda líp, že jo J. No a ten den jsme už nikam nejeli a vykysli v bazénu... ehm... v Darwinu. Prohlídka města nás moc nenadchla, ale na to jsme si tu už zvykli.

Další zastávkou naší cesty byl Nothern Territory Wildlife Park, kde bydlí všechny australský zviřátka a většinou k se k nim smí lézt. Dokonce tam byla i drezúra dravých ptáků. Ale kam se Ozící hrabou na profíky z Rábí nebo Lednice... Mimochodem, co myslíte, že tý holce na fotce asi běží hlavou? Zbytek dne jsme strávili netradičně – koupáním. Tentokrát v Berry Springs, což byly tři skalní jezírka. Plavaly v něm takový rybičky, který nám furt zobaly do nohou, což byla ze začátku sranda, ale po hodině dvou už to lezlo na nervy tak, že jsme se rozhodli prchnout dřív než nám ty nohy ožerou na kost.

Noc jsme chtěli strávit v Batchelor, kde je pro našince nachystané celkem psychosetkání se vzpomínkou na domovinu. To si takhle jedete australskou pouští a najednou čum-vole-to-si-snad-děláš-prdel-támhle-je-Karlštejn. Jo je. Asi pět krát pět metrů velkej. Nějakej Havlík ho tam postavil, protože tam dělal zahradníka a nevěděl si rady se skalkou čnící na okraji parku. Blízké setkání třetího druhu, fakt. V místním kempu měli celobetonovej divnominigolf, tak hurá na věc. Stmívalo se už u první jamky a vsadím svý trenky, že jsme vytvořili místní rekord pro noční hru. Ještě že bylo jasno a svítil měsíc, jinak by jsme spotřebovali o hodně víc míčků.

Litchfield NP byl oproti Kakadu velká paráda. O co je menší, o to je hezčí. Maj tam magnetický termity, kteří si staví takový placatý vysoký termitiště seřazený od severu k jihu, asi jim hráblo nebo co, ale výsledek vypadá pozoruhodně. Tak trochu jako hřbitov. Dál jsme byli ve svym živlu, protože nás čekalo několik procházek k vodopádům. Jako první Buley Rock Holes, což bylo na zdejší říčce asi deset různě velkých jezírek spojených vodopádky. Cachty cachty. Florence Falls byly koupací, voda padala asi z dvaceti metrů a byla chladná, zastíněná lesem, ale bohužel se na skalách okolo válelo dalších dvacet lidí. Prostě až moc pěkný a lehce přístupný místo na to, aby jsme tu mohli bejt sami. Tolmer Falls byly nekoupací, protože Aborigincum v nich sídlí něco posvátnýho a navíc v jeskyni za nimi je jediné rozmnožiště nějakých ovocných netopýrů. Wangi Falls byly koupací a bylo to dost zajímavý místo. Vodopády byly dva, asi padesátimetrový, a na opačných rozích jezírka velkého asi sto metrů v průměru. To nutilo vodu se pohybovat dokola a uprostřed se vytvořila velká duna, kde se dalo postavit. U vlezu do vody byla namalovaná čára, která indikovala maximální výši hladiny pro bezpečné koupání. Pak se voda asi moc točí a podemele tvoje oči. Či co. My tam ale byli na konci suchýho období, takže nou vorís, majt. Tjaetaba Falls byly nekoupací, což je samo o sobě pobuřující, a navíc se k nim muselo buší mnoho kilometrů z kopce do kopce, jen aby se člověk nakonec pokochal a dozvěděl se, že Aboriginci, když zrovna nejsou ožralí, tak si někam vymyslí nějakýho posvátnýho obyvatele v nějakym přírodnim útvaru. A pak se tam samozřejmě nesmí.

Vrátili jsme se do Katherine doplnit pojízdnej domov nutnostmi a vyrazili se ještě na koupačku do Katherine Thermal Springs. Když jsme ale dorazili na místo, byli jsme tam jediní s bílou držkou a jediní střízliví a jediní, kdo je zvyklej se pravidelně mýt a chodit si ulevit mimo vodu. Takže pápá lálá a hurá zpět do prachu cest!!!

....a u fotek už jsou i japný popisky! Teda aspoň ve srovnání s minulou reportáží...:oP

linkuj.cz vybrali.sme.sk