jatkum

Koukám, že děkuje, že jsme se zúčastnili projektu Xicht Sydney, a že nás povzbuzuje, ba přímo vyzývá se zúčastnit i slavnostního zahájení výstavy Xicht Sydney spojeného s gigantickou projekční šou. Hmmm!

Koukám, že major Moore je asi tak trochu satanista, poněvadž slavnost začíná 6.října 2006 přesně v 6, ale to nevadí, to vůbec nevadí, hlavně aby nějaký ten krabí chlebíček či humří košíček a sklínka dobrého moku byla k dispozici...

Aha! A koukám, že na kalendáři už je 22.října, a to už vadí, protože to s celkem vysokou pravděpodobností nestihneme...

No co, no, ať si ty svý hnusný humří košíčky strčí klidně... za klobouk!

Asi tak někdy v polovině zimy, na přelomu července a srpna, jsme se byli podívat v Surry Hills na akci Italské Dny. Měli jsme takovou celkem jasnou představu o tom, že si tam dáme vynikající těstoviny a pak při pohledu na tančící temperamentní Italy budem usrkávat prvotřídní espresso. Jenže když jsme dorazili na místo konání akce, bylo tam otevřených akorát pár stálých kaváren a na ulici byl dav obtékající několik stánků s rychlým občerstvením, výstavu čtyř Fiatů a jediné pódium, z něhož ulízlý Nicollo Slizzoli, s úzkým knírkem a v bílém obleku, zpíval 'kozííííí píííííkolááááááá' a kdovícoještě.

Maličko, tedy konkrétně úplně nás to zklamalo a odradilo, prošli jsme davem, nezastavili se ani na těstoviny do plastalíře ani na kafe do kelímku a rychle se vzdálili od procítěného úpění zasloužilého umělce.

U posledního stánku nás odchytily nějaké aktivistky a začaly něco překotně žvanit. Nakonec z toho vylezlo, že nechtějí prachy ani na záchranu vzácných mlžů, ani na vyfouknutí bříšek dětí v Africe, ani na rakovinu nehtového lůžka, ani nám nechtějí sdělit, že Pán nás miluje, ani nechtějí abychom si nechali vysvětlit, že homosexuálové jsou prima, ani aby nám vysvětlili, že domácí násilí je fuj, ani abychom přišli na setkání s jejich bratry a sestrami. Ani se nám nepokusily nic prodat, a že prej se máme jenom nechat vyfotit a pak můžeme klidně jít. Tak to je nabídka, které se těžko odolává, nechali jsme se tedy vyfotit a byli jsme volní.

Když jsme tedy propásli ty chlebíčky, zkouknuli jsme alespoň webovou prezentaci projektu Xicht Sydney. Organizátoři nafotili hafo (slovy hafo) lidí ve stejné kompozici a koukajících do stejného bodu, potom ty fotky vzali a provedli tzv. xichtní digimixáž. A vyšla jim typická sydní držka:

THE FACE OF SYDNEY

Tak co, jsou nám podobní?! Nejsem si zcela jist, ale kdo by se divil, když se zmixujou držky všech prapodivných tvarů a ras, mohlo to vlastně dopadnout ještě daleko hůř. Schválně si zkuste kliknout na ty xichty účastníků, je jich tam 165, asi nejreprezentativnějších, protože jsou tam od děcek po babky a od světle bílých až po tmavě hnědý.

Každopádně mě to po přijde víceméně jako sbírka těch největších exotů a to mně tak trochu trápí...