jatkum

V Austrálii je dost dobrej kšeft vyrábět repelenty a hlavně spreje napomáhající genocidě švábí populace. Kokroučové jsou všude a těžko se jich člověk zbaví. Nám se to povedlo. Za posledních pár tejdnů jsme jich vyvraždili jen co by se na prstech rukou zdravého člověka napočítalo. To je úspěch, navíc to už byly kusy odrostlejší, žádný mrňata, z čehož se dá usuzovat, že se nám tu nemnoží. Stálo nás to peníze i úsilí. Člověk si musí dobře hlídat, aby se nikde nepovalovalo neumytý nádobí, drobky a tak.

Nedávno u nás byli popít kamarádi z Maďarska, Atila se Sylvií. Nálada dobrá, angličtina s každým dalším pivem lepší a lepší. Sedím si na ikeácký kostkovaný pohovce, kterou chtěl jeden stěhující se zazobanec vyhodit, vedle mne sedí Sylvia. Ani jsem si nevšiml, že se na chvíli zasekla a zmlkla. Pak se na mne otočí, prstem ukazuje do rohu mezi pohovku a stolek a ptá se: "Is this the fake?" "E he? A co jako?", říkám jí a nakukuju přes ní do rohu. Tam sedí zasraně velká tarantule, tak poposkočim a beru Sylvii za ruku, kterou si užuž chtěla na ten "fake" sáhnout: "Fuck no! This is not a fuckin´ fake!", vysvětluji obratem. Maďarka je rázem na nohou, stejně tak i já a postupně všichni. Hlavy se hlučí v rohu a probíhá dramatický brainstorming. Utlouct to koštětem! ...To ne, koště se do tý štěrbiny nevejde... Atila, který už to viděl v práci, poučuje, že je to asi ten huntsman, že neni jedovatej, ale že kousnout může. To je ale irelevantní, protože do ruky to stejně nikdo brát nebude, beztak by se to pomalu ani do ruky nevešlo. Když v tom dostane brácha geniální nápad. "Vysajem ho luxem!!" V mžiku je připravena zásahová jednotka Spider Busters v plné zbroji a hubice luxu se nemilosrdně blíží k narušiteli večírku. 1200 wattů burácí a okamžik vcucu se blíží... jenže hajzl chlupatej se přikrčí, rozplácne všechny nohy do šíře, a 1200 wattů se může jít tak akorát vycpat... Cože sakra?!! Jo, to si taky říkáme... Asi až při páté ofenzívě na pavouka, držícího se zuby nohy zdi, po několikátém pošťouchnutí, huntsman konečně mizí v útrobách luxu. A teď rychle vyhodit sáček z luxu do popelnice. V sáčku ale z pochopitelných důvodů nic neleze. A ten pochopitelný důvod? To je filtr mezi hadicí a tělem luxu, tam by se mrcha nevešla. Odhazujem hadici do předsíně a pocit vítězství je ten tam. Je pořád v hadici... jak ho ale dostat ven bez ztráty na životech?! "Cha chááá, vytopíme ho!", jásáme a hrnem se s hadicí do koupelny. Proplachujem hacici mocným proudem a výsledek....... nula. Takže zbývají dvě možnosti. Buď v okamžiku vypnutí luxu a odhození hadice do předsíně utekl, a nebo má rád potápění. Mno, asi za á je správně, asi nám pořád dělá spolubydlícího. Tedy pokud jsme mu nezpůsobili dostatečně velký trauma, aby se dobrovolně odstěhoval.

Závěry z tohoto Euroaustralského příběhu jsou dva. Jednak tohle setkání značně degraduje naše vítezství nad šváby, protože hunstman se jimi živí... A druhak mi to nedělá dobře v podvědomí. Byli jsme totiž ve Featherdale Wildlife Parku a tam měli huntsmana v terárku. A u terárka byl popisek. A psali tam, že dorůstá až 45 centimetrů. A to je dost. A jestli s náma pořád bydlí a bude se dobře stravovat, tak vyroste. A jestli uvidim doma půlmetrovýho pavouka, taxe asi poseru. I když neni jedovatej. A i kdyby byl nastokrát neškodnej, tak se mi to pomyšlení nelíbí. Asi si radši koupim vidle.

Teď hlavně nesmíme polevit v boji s kokroučema. Už nejde jenom o šváby jako hnusnej velkej hmyz, ale jde o šváby jako potravu pro hnusnější větší hmyz.

linkuj.cz vybrali.sme.sk