jatkum

Jak již v nadpisu napověděl rým mimotrefný, pod tímto úvodem bude následovat několik střípků z každodenního života, které se nakonec snoubí ve smysluplný konec nesoucí životní poselství v nečekaném souznění předchozích příběhů zdánlivě spolu nesouvisejících. Divná věta, co?!

Výlet do Bundeeny znamenal víkendovou pohodičku. Trajektem z Cronully, kraulem po Gibbon beach. Útulná malá pláž, téměř vylidněná, zalitá sluncem a co víc, ležící na začátku a konci (prej loop) treku podél pobřeží okolo pradávných aboriginských maleb na skále. Cesta příjemně ubíhá, procházkové tempo nepolevuje, a až na pár půltunových nahatých velryb vyvalených pod útesy a kazících nádherný pohled na moře a bush, velká pohoda ponořená do liduprázdna. To starobylé umění už by tu mělo každou chvíli být! Aha, tu je cedule s ukazatelem! Nikde nic, ani skála, ani malůvky... pár beznadějných otoček na patě na konci skály končící v křoviných bushe... pár otoček na patě.... na konci SKÁLY! No jo, dyk po tom šlapem... ó jaká nádhera, Aboriginci jsou velcí umělci, tedy alespoň jejich předci zajisté! WTF?! Tohle je to ono? Je to to ono... Obrysy pětimetrové velryby, menší kosatky, ještě menšího klokana a dalších zviřátek nás nenechávají na pochybách... Ale co by taky člověk chtěl, v evropě také nebylo před pár set lety Piccasů či Monetů...

Jdem tedy dál, neboli zpět. Looping. Projdem křoviskem a dalším, a najednou koukám, síť je napnutá a volejbalisti nikde. Divné. Akorát uprostřed sedí pavouk jak prase. Nebo spíš jako sele. Nápad vyfotit si sele i s mojí rukou, aby bylo porovnání, se nakonec setkává s neúspěchem a my míříme na hambáče. Lepší než mířit k dochtoru...

V Čechách řadím prostředky hromadného ničení (MHD) mezi mé nejneoblíbenější (ano, je to podstatné slovo). Tady je to lepší o namátkovou klimatizaci, horší o absenci dodržování jízdních řádů. Přijdeš na vlak, (česky) řekněme na metro, koukneš na obrazovku, píšou že prej za tři minuty. Zatetelíš se, jax to pěkně stihl, ale ty tři minuty tam visí několik minut a pak tam skočí vosumnáctka... no coto toto?! To si snad ze mě děláte dobrý den!?!!

Mardi Grass dozuřil, stihli jsme navštívit víkendovej počin v parku, patřící pod tento festival koncentrující prapodivnosti. Hudba oukej, jídlo oukej, lidi teda určitě na první pohled neoukej. Jak se člověk může nesmát/nemračit při pohledu na dvoumetrovýho ostře namakanýho týpka, kterej je narvanej do ultraminisukně, umělejch koz, vysokejch kozaček, blonďatý paruky ala Inge-ze-Švédska a tuny mejkapu? Nemůže – musí.

Káva a cigarety tu nejsou co u nás. Kafe tu maj a dělaj strašlivě slabý, ultra strong rozpustný espresso od Nescafé musí člověk nakupit do hrnku pěti vrchovatými lžičkami. V kavárně sice člověk dostane kýbl, ale my lady, káva je to notně slabá! Teď tu začali tisknout na krabičky cigaret takové ošklivé obrázky, na kterých je umírající dítě nebo rakovina úst. Velice prapodivný humor, my lady!

V televizi tu dávají každý den mnoho dokumentů. Slovy 1000e dokumentů. Teď jsem viděl jeden zajímavý o genocidě Arménců, kterou si Turci krátili dlouhou chvíli před docela nedávnou dobou. Oběti se počítaly v šestimístných cifrách. A Turci dneska tvrdí, že se to nestalo, že je to nesmysl, že by za to přece někdo musel sedět. Divná logika – nikoho si neodsoudíme a tím si vyrobíme důkaz. Ve školách se o tom turčatům nikdo ani nezmíní. Docela zajímavý kontrast v kontextu se vstupem Turecka (asijské země) do EU, kde poslední dobou padají vysoké tresty za popírání holokaustu...

Festivalový výlet opožděným vlakem z Turecka znamená pohodu. Avšak slabé kávy a umírající děti nevěstí nic dobrého. Vždyť obrys homosexuální velryby by vrhl stín daleko spíše než třeba rakovina plic. Nevěříte? Zde je konečný důkaz! A ta jednička v nadpisu? Ta věstí pokračování maniatkálních postřehů tohoto typu. Coming soon!

linkuj.cz jagg.cz vybrali.sme.sk